Meloun je druhem plodové zeleniny patřící do čeledi tykvovitých. Někdy je chybně označován za ovoce. Povrchová část melounu ochraňuje sladkou, měkkou a vodnatou dužinu. Melouny se pěstují po celém světě, jejich domovinou je však Afrika. Mají rády teplejší klima a tak se jim daří zejména v jižních státech, jako je Itálie, Španělsko, Řecko, Kypr či Izrael. Melouny je možné pěstovat i v teplejších oblastech České republiky, daří se jim zejména na jihu Moravy.

Druhy melounu

Na světě se dnes pěstuje velké množství druhů melounů, které se liší jak tvarem, velikostí, tak i barvou. Meloun je možné rozdělit na dvě hlavní skupiny:

Vodní meloun neboli lubenice obecná (Citrullus lanatus) 

tento druh melounu tvoří silná zelená, někdy i žíhaná hladká kůra a vodnatá, nejčastěji načervenalá dužina (existují i odrůdy se žlutou dužinou), v níž jsou rovnoměrně rozmístěna semena. Dužin je křehká, má nepříliš sladkou chuť a nepatrné aroma. Vodní meloun obsahuje okolo 90% vody. Jednotlivé „bobule" mohou vážit až 15 kg, ale nejvhodnější je konzumovat plody o hmotnosti okolo 2 kg.

Seedless melon – ve Francii se podařilo vyšlechtit vodní meloun bez pecek

Cukrový meloun (Cucumis melo)

tento druh melounu má zelenou či žlutou kůru s hrbolky připomínajícími bradavice a typicky žlutou či oranžovou dužinu. Dužina je oproti vodnímu melounu aromatičtější, měkčí a má typickou ananasovou vůni. Plody jsou výrazně menší (1-3 kg) a obsahují 6 – 8% cukru (sacharózy). Jde o jednoletou teplomilnou poléhavou rostlinu dorůstající až 150 cm. Tato zelenina patří do stejného rodu jako okurka.

Cukrový meloun je známý v těchto kultivarech:
Honeydew – má jemnou chuť, světle zelenou dužinu a žlutou slupku
Ogen – malý kulatý meloun původem z Izraele
Kantalup – sladký meloun vonící jako ananas pocházející z Asie
Gallia – pro tento asijský druh je typická rozpraskaná zlatožlutá slupka připomínající kůru stromu
Charentais – meloun má zelenobílou slupku a voňavou a sladkou oranžovou dužinu

Pěstování melounu

Výsev melounů se provádí v dubnu do kelímků nebo jiných sadbovačů. Do každého kelímku se dají 2 až 3 semínka. Rostlina je během klíčení náchylná na nízké teploty. Po vyklíčení se objeví malá rostlinka, na níž se časem objeví květ a z něj se po opylení stane meloun. Ten je k mateřské rostlině přichycen pomocí silného stonku. Vzrostlé sazenice nevysazujeme dříve než 15. května na teplé stanoviště. Pro pěstování jsou vhodné humózní půdy dostatečně zásobené živinami. Jak vodní, tak i cukrový meloun, je náročný na teplo, nemá rád kolísání teplot, dlouhé vydatné srážky, ani silný vítr. Melouny je tak třeba pěstovat na jižních svazích, kde budou dobře chráněny před větry. Ve středních a vyšších polohách musíme melouny pěstovat ve skleníku. Důležité je využívat černou netkanou textilii nebo fólii, která přitahuje sluneční paprsky a akumuluje teplo.

Zejména cukrové melouny se dříve během pěstování zaštipovaly, aby bylo dosaženo většího rozvětvení výhonů, v současnosti jsou již pěstovány i odrůdy, které to nevyžadují. Melouny je nutné po celou dobu vegetace zalévat a alespoň jednou týdně je hnojit tekutým hnojivem přidaným do zálivky. Melouny se sklízejí v červenci nebo srpnu. Cukrový meloun má v průměru o dvacet dní delší vegetační období, než meloun vodní. Že je plod zralý, se pozná zasychající stopky a také podle toho, že při poklepání na něj zní dutě. Pozor však, aby nebyl již přezrálý. V celku je možné plod skladovat po několik týdnů, během této doby stále dozrává a mění se jeho chuťové vlastnosti. Pokud je ochranná slupka porušena, začne docházet k rychlému kažení dužiny, je proto třeba meloun co nejdříve zkonzumovat.

Meloun a účinky na lidské zdraví

Vodní meloun obsahuje především vodu a cukr v podobě fruktózy. Je bohatým zdrojem vitaminu A, B (B1, B2), C, minerálů, jako je železo a vápník, kyseliny listové, jablečné a citronové. Je tak skvělým antioxidantem. Jedná se poměrně o nízkokalorickou potravinu, protože obsahuje od 15 do 30 kcal na 100g. Podíl vody v plodech cukrového melounu je oproti melounu vodnímu o cca 10 % nižší. Energetická hodnota je naopak téměř dvakrát větší než u melounů vodních. Ve 100 g dužiny se ukrývá okolo 53 kcal (220 kJ). Vzhledem k obsahu vody jsou melouny silně močopudné a tak je lze využívat při léčení ledvinových potíží, jako jsou například ledvinové kameny. Jemná vláknina obsažená v dužině posiluje stěny střev a podporuje také vylučování stolice.