Cibule kuchyňská (Allium cepa) je jednou z nejrozšířenějších cibulovitých zelenin, patřící do čeledi česnekovitých (Alliaceae). Tato dvouletá vytrvalá rostlina má dutý, robustní stonek, který může u kořene dosahovat průměru až 3 cm, a její jednoduché listy vyrůstají z podzemní části – cibule. Květenství se nazývá šroubel a skládá se ze šesti okvětních lístků, obvykle bílé nebo narůžovělé barvy se zeleným pruhem uprostřed. Plodem cibule je tobolka, která obsahuje drobná semena.

Cibule pochází ze západní Asie, konkrétně z oblastí dnešního Afghánistánu, Pákistánu a Íránu, kde původně rostla jako planá rostlina. Odtud se postupně rozšířila do celého světa a stala se jednou z nejdůležitějších plodin v kulinářství i tradiční medicíně.

Druhy cibule a jejich využití: Která je nejlepší na vaření, saláty či skladování?

Dnes je možné si vybrat z mnoha odrůd cibule, které se liší barvou, chutí, tvarem i možností využití. Cibule mohou být žluté, bílé, červené, malé i velké, přičemž některé jsou vhodné pro okamžitou konzumaci, zatímco jiné lze skladovat až do jara. Chuťově se rozlišují na ostré, středně ostré a sladké, což je dáno obsahem silic (éterických olejů) se sírou, které cibuli dodávají její charakteristickou štiplavost.

Cibule kuchyňská (žlutá) - Nejběžnější a nejpoužívanější odrůda, která vyniká štiplavou chutí a širokým využitím ve studené i teplé kuchyni. Je ideální pro vaření, dušení, pečení i smažení a díky své dobré skladovatelnosti vydrží až do jara.

Bílá cibule - Typická pro jižní země, má jemnější chuť a je méně dráždivá než žlutá cibule. Není však tak dobře skladovatelná, proto se nejčastěji konzumuje čerstvá. Výborná do salátů, sals, studených pokrmů a polévek, často se také suší a drtí na koření.

Jarní cibulka - Mladá cibule s natí, která je první čerstvou zeleninou po zimě. Má jemnou chuť a konzumuje se syrová v salátech, pomazánkách nebo jako příloha. Obsahuje vitamin C a antioxidanty, a bývá jí připisován afrodiziakální účinek.

Šalotka - Podlouhlá cibule s fialovým nádechem a ostřejší chutí, která je oblíbená především ve francouzské a středomořské kuchyni. Její výhodou je trvanlivost a jemná struktura. Skvěle se hodí do omáček, salátů, k rybám a do sofistikovaných pokrmů.

Červená cibule - Často zaměňovaná se šalotkou, ale s jemnější, sladší chutí a příjemnou vůní. Používá se jako dekorace jídel, v syrovém stavu do příloh, burgerů a sendvičů. Skvěle se peče a dusí, ale tepelnou úpravou ztrácí svou sytou barvu.

Zimní cibule (sibiřská cibule) - Odrůda pocházející z Ruska, která se vyznačuje menší, protáhlou cibulkou rostoucí v trsech. Její jemná a křehká nať je ideální do salátů, pomazánek a studených pokrmů. Obsahuje vysoké množství vitaminu C, což z ní činí výborný doplněk zimní stravy.

Pěstování cibule

Pěstování cibule ze semen

Výsev cibule probíhá přímo do půdy na jaře, obvykle od začátku do poloviny dubna, kdy teplota půdy dosáhne alespoň 5 °C. Semena klíčí pomalu, proto je důležité zajistit stálou vlhkost půdy. V prvním roce obvykle vyrostou menší cibulky, které se často využívají k nakládání. Pokud se ponechají v půdě druhým rokem, mohou dorůst do plné velikosti. Raná cibulka se často sklízí kvůli nati, která obsahuje vysoké množství vitamínů.

Pěstování cibule ze sazečky

Oblíbenější a rychlejší způsob pěstování je pomocí cibule sazečky – malých cibulek, které byly vypěstovány ze semen v předchozím roce. Sazečky se na podzim sklidí, přes zimu se uchovávají při teplotě kolem 23 °C a na jaře se opět vysazují. Tento způsob umožňuje kratší vegetační dobu a větší úrodu než pěstování ze semen. Sklizeň cibule ze sazeček probíhá na konci léta, kdy nať zežloutne a uschne.

Pěstování ozimé cibule

Ozimé odrůdy cibule se vysévají v srpnu, aby rostliny stihly do zimy zesílit a vytvořit pevný kořenový systém. Přezimovaná cibule se sklízí už na jaře, což umožňuje dřívější sklizeň a efektivnější využití zahradního prostoru. Tento způsob je vhodný zejména v oblastech s mírnými zimami, kde půda zůstává dostatečně propustná a nepromrzá do velké hloubky.

Příprava půdy pro pěstování cibule

Pro úspěšné pěstování cibule je kvalitní příprava půdy klíčová. Cibule vyžaduje dobře propustnou, lehkou až středně těžkou půdu, která je bohatá na živiny, ale zároveň se v ní nedrží přebytečná vlhkost.

Hnojení

Před výsadbou je vhodné půdu obohatit o vyzrálý kompost nebo dobře rozložený hnůj, který zlepší její strukturu a zásobí ji potřebnými živinami. Čerstvý chlévský hnůj se však nesmí používat, protože podporuje rozvoj houbových chorob a může vést k hnilobě cibulí.

Optimální pH půdy

Cibule nejlépe prospívá v půdě s pH mezi 6,5 a 7,0. Pokud je půda příliš kyselá, lze ji upravit přidáním mletého vápence nebo dolomitického vápna. Naopak v zásadité půdě pomůže dodat rašelinu nebo síran amonný, čímž se hodnota pH stabilizuje na ideální úroveň. Správně připravená půda zajišťuje silný růst rostlin a vysokou úrodu, proto se vyplatí věnovat přípravě dostatek času ještě před samotnou výsadbou.

Podmínky pro úspěšné pěstování cibule

• Slunné stanoviště – Cibule potřebuje dostatek světla, ale ne přímé ostré sluneční záření.
• Kvalitní půda – Dobře propustná, bohatá na živiny, ale nepřehnojená. Cibule nesnáší čerstvý chlévský hnůj, protože podporuje rozvoj houbových chorob.
• Vhodná sadba – Pro sazečky je nutné použít zdravé, nepoškozené a nepřerostlé cibulky. Plesnivé nebo mechanicky poškozené kusy vyřazujeme.
• Moření sadby – Cibulky by měly být namořeny speciálním fungicidním přípravkem (např. ROVRAL FLO, ROVRAL 50WP nebo BENLATE) pro ochranu proti houbovým chorobám.
• Správná výsadba – Sázecím kolíkem se cibulky vkládají do řádků vzdálených 25–30 cm. Mezi cibulkami by měla být rozestup 10 cm.
• Zálivka – Cibule nepotřebuje mnoho vody, ale půda by neměla zcela vyschnout.

Sklizeň a sušení cibule

Cibule se sklízí koncem léta, když její nať zežloutne a začne usychat. Po vytažení z půdy je důležité ji nechat proschnout na vzduchu. Poté se svazuje do svazků po 10–15 kusech a suší se v suchém, dobře větraném prostoru.

Cibule a její účinky na lidské zdraví

Cibule je bohatým zdrojem životně důležitých látek, které mají pozitivní vliv na lidské zdraví. Nejvýznamnější složkou je alicin – látka se silnými antibiotickými a protizánětlivými účinky, která pomáhá bojovat proti bakteriím a virům. Cibule je zároveň zásobárnou vitaminů a minerálů, které podporují imunitu, trávení i zdraví srdce.

Co obsahuje cibule?

Cibule je bohatá na vitaminy skupiny B (včetně kyseliny listové), vitamin C, E a karoteny, které posilují imunitní systém, zlepšují stav pokožky a pomáhají při regeneraci organismu. Z minerálních látek obsahuje železo, zinek, síru, fosfor, hořčík, draslík, vápník, sodík, měď a jód, což z ní činí významný zdroj stopových prvků potřebných pro správné fungování těla.

Blahodárné účinky cibule

• Podporuje trávení – posiluje žaludek a střeva, pomáhá udržovat zdravou střevní mikroflóru a stimuluje tvorbu žluči a žaludečních šťáv.
• Chrání srdce a cévy – pomáhá snižovat krevní tlak a hladinu špatného cholesterolu (LDL), čímž předchází kardiovaskulárním onemocněním.
• Reguluje hladinu cukru v krvi – je vhodná pro diabetiky, protože podporuje správný metabolismus glukózy.
• Zlepšuje prokrvení – pomáhá při špatném krevním oběhu, zmírňuje problémy se studenými končetinami, křečovými žilami a hemoroidy.
• Působí protizánětlivě – pomáhá při zánětech močových cest, ledvin a dýchacích cest.
• Přírodní afrodiziakum – podporuje hormonální rovnováhu a sexuální vitalitu.

Cibule je tedy nejen skvělou kulinářskou ingrediencí, ale také přírodním léčivem, které by nemělo chybět v žádném jídelníčku.