Nolině recurvata či nolině gracilis, které se u nás nejčastěji pěstují, se lidově přezdívá sloní noha, přestože tato "přezdívka" původně patřila kaktusu testudinaria a pro nolinu ji použil prý až Přemek Podlaha ve svém receptáři. V anglicky mluvících oblastech se nolinám zase říká "palma s ohonem poníka".

Oběma lidovým názvům každopádně nolina opravdu odpovídá. Skládá se z hnědošedého kmene, který je ve spodní části široký a směrem nahoru se zužuje, takže vypadá jako kyj nebo chcete-li sloní noha. Nahoře vyrůstá trs až půl metru dlouhých velice úzkých listů, které se sklánějí jako žíně koňského ohonu k zemi. Samotná rostlina se v našich klimatických podmínkách dorůstá výšky okolo jednoho metru, přestože v přírodě se jako keř nebo strom vyskytuje až devítimetrová.

Nolina je suchomilná a teplomilná, proto jí vyhovuje slunné místo a vysoké teploty. V létě, pokud je dostatečně teplé, se jí bude líbit i venku. V zimě však dokáže přežít i při teplotě 10 stupňů Celsia. Rostlině vyhovuje díky jejímu původu nízká vlhkost vzduchu, proto ji nerosíme a zaléváme až v okamžiku, kdy vyschne půda v květináči. Přelití by mohlo způsobit její uhnití.

V létě nolinu při zálivce hnojíme jednou za dva týdny. Rostlinu není potřeba seřezávat; přesazujeme podle nutnosti pokud možno pouze na jaře, přičemž nejvíce se rostlině daří v namíchané zemině z klasického substrátu pro pokojové rostliny a hrubého písku. Množit můžeme nolinu semeny nebo pomocí postranních výhonků, které se na ní často tvoří.

Obecně se jedná o nenáročnou dlouhověkou pokojovou rostlinu, která bude ve vašem bytě či domě "honit parádu" po dlouhá léta. Pouze při vysokých teplotách v zimě ji mohou napadnout svilušky či štítěnky. Pozor si dávejte také na její velice ostré listy, které způsobují při nepozorné manipulaci velice bolestivé řezné rány.

Autor: efa