Jeřáb oskeruše (Sorbus domestica), někdy jen zkráceně oskeruše, je až 30 metrů vysoký opadavý listnatý strom, který je v České republice poměrně vzácný. U nás jde o ohrožený druh dřeviny, na našem území nenajdeme více jak 800 stromů. Vyskytují se nejvíce na jihovýchodě Moravy a v oblasti Českého středohoří. Právě u nás se však nachází údajně největší oskeruše ve střední Evropě, jmenuje se Adamova oskeruše a její obvod kmene je 462 cm. Její stáří je odhadováno na 400 let. Původní domovinou oskeruše je však jižní Evropa, nejvíce se jí daří na Balkáně, v Itálii a ve Španělsku. Vyskytuje se však také ve Francii a středním Německu. Nikde však nenalezneme souvislý porost oskeruší, ale vždy jen skupinku několika málo stromů.

Oskeruše má až 25 cm dlouhé listy, které se skládají z 13 až 21 eliptických lístků o délce max. 6 cm. Strom má lysé a lepkavé pupeny hnědé až hnědozelené barvy, květenstvím je bílý či růžový chocholík. Oskeruše kvete v květnu a červnu po dobu 14 dní. Koruna stromu je široká, kulovitá s mnoha vodorovně rostoucími větvemi. Velikost koruny závisí na tom, zda strom roste jako solitér, nebo v lese. Plodem oskeruše je kulovitá či hruškovitá malvice žlutozelené až hnědozelené barvy. Pokud však na plod svítí slunce, může mít oranžovou až červenou barvu. Plody jsou velmi chutné, šťavnaté a aromatické. Dají se konzumovat syrové, nebo se z nich vyrábí kompoty a marmelády. V jednom plodu bývá nejčastěji jedno nebo také dvě hnědá plochá semínka podobající se semínkům jablečným.

Druhy oskeruše

Jednotlivé oskeruše se od sebe mohou lišit zejména tvarem a velikostí plodů. Může jít o:
• formu jablíčkonosná (Sorbus domestica f. pomifera) - plody jsou kulovité
• formu hruškotvará (S. domestica f. pyriformis) - plody jsou hruškovité nebo vejčité

Pěstování oskeruše

Oskeruše je teplomilná rostlina, ale vzrostlé stromy jsou již dobře mrazuvzdorné a vydrží i teploty mínus 30 stupňů. Stromům se daří na prosvětlených suchých stanovištích, v půdě, která je bohatá na živiny. Půda by měla být hluboká, humózní a půdní reakcí 7 až 8 pH. Při výsadbě oskeruše je třeba myslet na to, aby měl strom v dospělosti dostatek prostoru kolem sebe (alespoň 10 metrů na každou stranu). Oskeruše je dřevina jednodomá a je schopna samoopylení.

Aby semena mohla ve volné přírodě vyklíčit, musí projít zažívacím systémem ptáků či savců. Pěstování oskeruší ze semen je tak velice nejisté. Oskeruši je však možné rozmnožovat i uměle – použít můžeme roubování, nebo odběr kořenových, případně bylinných řízků. Nejlepší je koupit si sazenici a tu jednoduše zasadit na vhodné stanoviště. Oskeruše je možné roubovat na jiné druhy jeřábů, nebo také hrušně. Zejména v mládí potřebují stromy dostatečnou zálivku. U mladých stromů je třeba provést základní tvarovací řez, u těch starších pak postačí, když u nich občasně provedeme průklest. Prvních plodů se dočkáme po 8 až 12 letech, někdy to však může trvat i mnohem déle. V průměru jednou za tři roky oskeruše nerodí vůbec, má totiž střídavou plodnost. Doba sklizně nastává od konce září do konce října, kdy zralé malvice postupně opadávají ze stromů.

Oskeruše a účinky na lidské zdraví

Plody oskeruší obsahují spoustu zdraví prospěšných látek, jako jsou bílkoviny, pektiny, vitamíny skupiny A a C, minerály, organické kyseliny, cukry a tříslovina (tanin). Jejich konzumace se doporučuje při střevních potížích – v syrovém stavu mají projímavé účinky, zatímco v sušeném jsou používány jako statikum. Pomáhají také při horečce a revmatu. Pokud oskeruše smísíme s bylinkami a medem, můžeme jimi léčit i nachlazení.