Kdouloň podlouhlá či obecná (Cydonia oblonga Mill.) je keř nebo menší strom, který dorůstá výšky maximálně 7 metrů a má nepravidelnou kulovitou a značně rozložitou korunu. Jde o jednu z nejstarších kulturních rostlin, kdouloň je jakožto ovocný strom známá již více než 4000 let. Pochází z teplých oblastí Střední Asie a postupně se rozšířila do celého světa. U nás není kdouloň příliš rozšířená, ale v teplejších oblastech například na jihu Moravy, případně ve středních Čechách se tyto stromy v menší míře pěstují.

Kdouloň má tmavě zelené listy a ve druhé polovině května vykvétá voňavými bílými nebo narůžovělými květy. V porovnání s jinými ovocnými stromy kvete o něco později, za což může právě její původ z teplejší oblasti Asie. Nestává se tak, že by velké květy kdouloně zmrzly. Kdouloň plodí kdoule, což jsou žluté ochmýřené malvice podobající se hruškám nebo jablkům. Mají plstnatou slupku, pronikavou vůni a někdy výrazné žebrování. Světle žlutá dužina je šťavnatá, voňavá, ale nepoživatelná – je drsná a špatně se polyká. V syrovém stavu se tak kdoule vůbec nekonzumují, protože jsou špatně stravitelné. Je třeba, aby prošly tepelnou úpravou – z kdoulí se připravují výtečné marmelády, džemy, kompoty, rosoly či křížaly.

Druhy kdoulí

Nejčastěji se pěstují dvě kulturní odrůdy kdoulí:

Kdouloň s hruškovitými plody (Cydonia oblonga subsp. Pyriformis) – plody mají protáhlejší tvar a měkčí dužinu, která je chuťově méně výrazná. V zahradách se můžeme nejčastěji setkat s jemně ochmýřenou odrůdou Champion.

Kdouloň s jablkovitými plody (Cydonia oblonga subsp. Maliformis) – plody mají kulatější tvar a tužší více aromatickou dužinu. Nejoblíbenější odrůdou je tzv. Angerská s výrazně aromatickými plody. Jde o samosprašný druh, vytváří tedy plody i bez oplození.

Pěstování kdoulí

Kdouloň je poměrně nenáročná dřevina, nejlépe se jí daří v humózní půdě dobře zásobené živinami. Nesnáší však půdy s vysokým obsahem vápníku, trpí pak žloutnutím listů. Jinak má kdouloň na výživu podobné nároky jako jabloň či hrušeň. Na vláhu není příliš náročná, dostatečné jsou pro ni srážky okolo 550 mm. Pro umístění stromku je třeba vybrat teplé a dostatečně chráněné stanoviště. Jelikož kdouloně mělce koření, při výsadbě přidáme k rostlině oporu, aby se za větru nevyvrátila. Pro výsadbu jsou vhodné dvouleté štěpovance, z nichž pěstujeme zákrsky s korunou o 3 až 4 větvích. Kdouloně obvykle rostou jako keře, ale štěpováním na podnož rostou jako stromy. Stromky vysazujeme nejlépe na podzim do vzdálenosti 4 až 5 metrů od sebe.

Rostlina bujně roste zejména v prvních letech, jakmile dojde k plození kdoulí, růst stromu se zpomalí. V prvních letech je tak nutné ji řezat a založit kosterní větve. Později už korunu pouze prosvětlujeme. Výhony pokud možno nezkracujeme, protože kdouloň nejvíce plodí právě na koncích výhonů. Plody se sklízejí v září a říjnu, ale i v době zralosti jsou tvrdé. Kořeny kdouloně jsou náchylné na namrznutí, proto k nim na podzim nahrneme zeminu, případně je pokryjeme organickou hmotou. Výhodou kdouloně je, že netrpí žádnými běžnými chorobami ani škůdci.

Kdoule a účinky na lidské zdraví

Kdoule jsou zdrojem celé řady důležitých látek. Obsahují cukry, pektiny, sacharidy, silice, třísloviny a organické kyseliny. Najdeme v nich také poměrně hodně minerálních látek, jako je např. draslík, zinek, vápník, fosfor, mangan, síra nebo měď. Dále obsahují také vitamín C, který se však tepelným opracováním znehodnocuje a vitamíny skupiny B. Kdoule nám mohou pomoci při trávicích potížích, doporučují se při problémech se žaludkem i při zánětech a žaludečních vředech. Kdoule rovněž pomáhá proti průjmům a střevním katarům. Účinkuje také při bolestech v krku. Konzumace těchto plodů prospívá lidem trpícím na revma. Vařené kdoule můžeme ve formě kašovitého obkladu využívat pro zklidnění a zahojení zanícených a vředových míst. Stejně tak se hodí i k ošetření citlivé kůže, např. kolem očí, na spáleniny, omrzliny, jizvy, či na léčení vysušené a popraskané pokožky.