Fazole (Phaseolus) jsou oblíbené luštěniny, které se pěstují po celém světě pro své výživné plody. Patří do čeledi bobovitých a původně pocházejí z tropické Ameriky, odkud se rozšířily i do Evropy. Díky své nenáročnosti a schopnosti obohacovat půdu dusíkem jsou fazole ideální plodinou pro domácí pěstování. Existuje mnoho druhů fazolí, které se liší barvou lusků i semen, vzrůstem a způsobem pěstování. V tomto článku se dozvíte, jak správně fazole vysévat, pečovat o ně a dosáhnout bohaté úrody.

Druhy fazolí: Jaké odrůdy pěstovat?

Rod fazolí (Phaseolus) zahrnuje přibližně 50 druhů pocházejících z tropické Ameriky. Dnes se pěstují po celém světě a díky své rozmanitosti jsou oblíbenou plodinou i u zahrádkářů. Fazole mohou být keříčkové, tyčkové nebo popínavé, jejich lusky se liší tvarem (kulaté, ploché) i barvou (zelené, žluté, fialové). Semena mohou mít různou barvu – bílou, černou, červenou, fialovou nebo strakatou.

V České republice se nejčastěji pěstuje fazol obecný (Phaseolus vulgaris), který je tradiční kulturní plodinou. Dalším rozšířeným druhem je fazol šarlatový (Phaseolus coccineus), který je známý svými okrasnými červenými květy a bujným růstem. Ve světě se pěstují i méně známé druhy, jako fazol měsíční (P. lunatus), který má zploštělá semena, nebo fazol ostrolistý (P. acutifolius), který je odolný vůči suchu.

Keříčkové fazole

Keříčkové fazole mají rychlý nástup do plodnosti a poskytují úrodu během několika týdnů. Jsou vhodné pro zahrádkáře, kteří chtějí sklízet fazolky co nejdříve. Vzhledem ke své kratší vegetační době bývají méně náchylné k chorobám a škůdcům, což usnadňuje jejich pěstování. Tyto fazole však zaberou více místa, protože nerostou do výšky. Pokud chceme mít čerstvé fazolky po celé léto, je vhodné je vysévat ve třítýdenních intervalech.

Mezi osvědčené keříčkové odrůdy patří například Maxidor, což je raná žlutá odrůda, Satelit, která vyniká vysokým výnosem, nebo Borlotto, známá svými červeně skvrnitými semeny.

Tyčkové fazole

Tyčkové fazole jsou ideální volbou pro menší zahrady, protože šetří prostor a rostou do výšky. Jejich vegetační doba je delší než u keříčkových fazolí, ale plodí pravidelně až do podzimu. Potřebují pevnou oporu, po které se mohou pnout, například tyče, sítě nebo ploty. Kromě užitkové funkce mohou sloužit i jako okrasná rostlina, protože některé odrůdy mají krásně zbarvené květy.

K oblíbeným tyčkovým fazolím patří například Neckarkönigin, což je klasická zelená odrůda, Blauhilde, která má dekorativní fialové lusky, nebo Cobra, která je vysoce výnosná a oblíbená mezi zahrádkáři.

Rozdělení fazolí podle využití

Podle způsobu využití lze fazole rozdělit na několik typů. Chřestové fazole mají šťavnaté, měkké lusky bez vláken a jsou vhodné pro konzumaci v celku. Mezi nejznámější odrůdy patří Maxidor a Blauhilde. Polozeleninové fazole je nutné sklízet mladé, jinak jejich lusky zdřevnatí. Fazole k loupání se pěstují pro semena, protože jejich lusky nejsou jedlé – typickým příkladem je odrůda Borlotto.

Pěstování fazolí: Kdy a jak je vysévat?

Fazole jsou teplomilné rostliny, proto je vyséváme až tehdy, když se půda dostatečně prohřeje na alespoň 12 °C. Pokud by byla chladnější, semena mohou zahnívat a klíčení bude nepravidelné. Výsev provádíme přímo na záhon, obvykle od poloviny května do začátku června, kdy nehrozí pozdní mrazy.

Fazole sejeme do řádků vzdálených 40–50 cm, jednotlivá semena vysazujeme 4–5 cm od sebe do hloubky 5 cm. Alternativně je možné použít spon 40×40 cm, kde do jedné jamky vysejeme 5 semen. Tyčkové fazole potřebují oporu, proto k nim hned při výsevu instalujeme tyče nebo sítě.

Půda a stanoviště

Fazolím vyhovuje lehčí, dobře propustná půda s pH 6–6,8, která je bohatá na humus a dobře zásobená vláhou. Nejlépe prospívají na slunném stanovišti, kde mají dostatek tepla. Přestože fazole na svých kořenech hostí nitrofilní bakterie, které vážou vzdušný dusík a přirozeně obohacují půdu, v počáteční fázi růstu potřebují základní zásobu dusíku. Po sklizni zůstává v půdě vyšší obsah této živiny, což je výhodné pro následné plodiny, například košťáloviny nebo listovou zeleninu.

Fazole není vhodné pěstovat opakovaně na stejném místě. Střídání plodin pomáhá předcházet vyčerpání půdy a šíření chorob. Ideální je zařadit fazole do tříleté až čtyřleté rotace.

Předpěstování fazolí: Má to smysl?

Fazole se běžně vysévají přímo na záhon, protože mají rychlé klíčení a citlivé kořeny, které špatně snášejí přesazování. V některých případech však může být předpěstování výhodné. Pokud chceme sklizeň urychlit, chránit mladé rostliny před slimáky nebo pěstujeme fazole ve skleníku, lze je předpěstovat v květináčích. Tento postup se doporučuje zejména v chladnějších oblastech, kde je půda na jaře dlouho studená a semena by mohla zahnívat.

Předpěstování provádíme zhruba 2–3 týdny před plánovanou výsadbou, tedy v dubnu nebo květnu. Semena vyséváme do rašelinových květináčků nebo sadbovačů, abychom minimalizovali poškození kořenů při přesazování. Fazole potřebují teplotu alespoň 18–20 °C, proto je dobré umístit je na světlé a teplé místo. Po vyklíčení zaléváme střídmě, aby substrát nebyl přemokřený. Jakmile venkovní teploty přesáhnou 12 °C, je vhodné rostliny postupně otužovat a poté je s neporušeným kořenovým balem přesadit na záhon.

Předpěstování se nevyplatí u keříčkových fazolí, které mají krátkou vegetační dobu a dobře rostou přímo na záhonu. Pokud je půda dostatečně prohřátá, není důvod předpěstování provádět, protože přímo vyseté rostliny obvykle brzy doženou ty předpěstované. Přesto může být tato metoda užitečná zejména pro tyčkové fazole nebo v oblastech s kratší vegetační sezónou.

Společné pěstování fazolí: S jakými rostlinami se jim daří?

Fazole lze úspěšně pěstovat v kombinaci s jinými plodinami, což přináší nejen lepší využití prostoru, ale také ochranu proti škůdcům a zlepšení půdy. Tradiční metodou je tzv. „Tři sestry“, kdy se fazole pěstují společně s kukuřicí a dýní. Fazole se pnou po stoncích kukuřice, čímž šetří místo a zároveň kukuřici pomáhají vázat dusík do půdy. Dýně zase zakrývá povrch půdy, zabraňuje nadměrnému odpařování vody a potlačuje růst plevele. Fazole se také dobře kombinují s mrkví, řepou nebo salátem, protože si vzájemně nekonkurují o živiny. Naopak se nedoporučuje jejich pěstování poblíž cibule, česneku a pórku, protože tyto rostliny mohou negativně ovlivnit jejich růst. Správná kombinace plodin může zvýšit úrodu a zároveň snížit potřebu chemických postřiků.

Péče během vegetace

Keříčkové fazole jsou poměrně náročné na vzdušnou vlhkost, proto je v suchém létě nutné je pravidelně zalévat i rosit, aby si zachovaly vitalitu a bohatě kvetly. Půdu v okolí rostlin kultivujeme pouze na počátku kvetení – pozdější okopávání může způsobit opadávání květů a negativně ovlivnit úrodu.

U tyčkových fazolí je klíčová stabilní opora, aby se výhony mohly bezpečně pnout vzhůru. Při pěstování fazolí je také vhodné odstranit přebytečné výhony, které rostlinu příliš vysilují.

Ochrana proti škůdcům a chorobám

Fazole mohou trpět napadením mšic, svilušek a fazolového zrnokaza. Proti mšicím pomáhá výsadba měsíčku nebo aksamitníku v blízkosti záhonu. V případě napadení sviluškami je důležité zvýšit vzdušnou vlhkost, protože tyto škůdce nesnáší vlhké prostředí.

Mezi časté choroby patří antraknóza fazolí (způsobuje hnědé skvrny na listech i luscích) a bakteriální skvrnitost listů. Prevence spočívá v dodržování střídání plodin, nepřemokřování půdy a v výběru odolných odrůd.

Sklizeň a uskladnění semen

Nedozrálé lusky fazolí, které konzumujeme jako zeleninu, sklízíme od července do srpna, kdy jsou šťavnaté a měkké. Pokud pěstujeme fazole na semena, necháváme lusky zcela dozrát na rostlině. Jakmile uschlé lusky zežloutnou a ztvrdnou, sklízíme je a necháme sušit na suchém a vzdušném místě.

Semena lze skladovat v suchu a temnu po dobu několika let. Pro jejich ochranu před škůdci je vhodné je uchovávat například v plátěném sáčku nebo je krátce zamrazit, aby se zabránilo napadení zrnokazem.

Fazole a jejich přínos pro zdraví

Fazole patří mezi výživově nejbohatší luštěniny, které obsahují vysoký podíl bílkovin, vlákniny a důležitých minerálů. Průměrně se v nich nachází 20–25 % bílkovin, přibližně 60 % sacharidů a až 4 % vlákniny, což přispívá k dobrému trávení a pomáhá při prevenci zácpy. Nevyzrálé fazolové lusky navíc obsahují přirozené cukry, vitamíny skupiny B, E a C, provitamin A, inosit a sacharózu.

Fazole jsou skvělým zdrojem minerálních látek, mezi které patří draslík, fosfor, vápník, hořčík, železo a jód. Díky nízkému obsahu sodíku a vysokému obsahu draslíku jsou ideální potravinou pro osoby trpící vysokým krevním tlakem. Také napomáhají udržovat zdravou hladinu cholesterolu. Fazole mají rovněž pozitivní vliv na krevní oběh a nervovou soustavu díky obsahu riboflavinu (B2), kyseliny listové a esenciálních aminokyselin.

Tmavší odrůdy fazolí obsahují vyšší množství antioxidantů a mají výraznější chuť i stravitelnější proteiny. Jsou také bohaté na niacin a kyselinu pantotenovou, což jsou látky důležité pro zdravou pokožku a regeneraci buněk. Díky nízkému glykemickému indexu jsou fazole vhodné i pro diabetiky, protože pomáhají stabilizovat hladinu cukru v krvi.

Pravidelná konzumace fazolí tak přispívá k celkovému zdraví a měla by být součástí vyvážené stravy.