Vykouzlete si barevný domov

Pravděpodobně se shodneme na tom, že vytvořit dokonale hladký povrch nátěru není hračka a zároveň je to vedle barvy to nejdůležitější, o co nám při lakování a natírání jde. Základem je samozřejmě hladký podklad. Je-li podkladem dřevo, je potřeba jej obrousit minimálně třikrát po sobě. Povrch masivního dřeva je dobré před posledním obroušením navlhčit hadříkem, aby se vzpřímila vlákna a mohla se následně jemně obrousit.
Plochu dřevovláknitých MDF desek není třeba brousit, jejich hrany ovšem ano a důkladně, aby nebyly příliš savé. Při nanášení jednotlivých vrstev potom natírejte hrany vždy jako první.
U OSB desek ( desky z orientovaně rozprostřených velkoplošných třísek) není třeba hrany brousit vůbec, protože je natřít nelze. Nezbývá než je olemovat umělohmotnými nebo dřevěnými obrubami.

Jak nanášet barvu

Při nanášení barvy se můžete rozhodnout v zásadě mezi třemi způsoby – nátěr štětcem, válečkem nebo sprejem. Práce se sprejem je na první pohled velmi pohodlná, ale nanášení rovnoměrné vrstvy na větší plochy je docela obtížné. Spotřeba barvy je u sprejování značná, protože je potřeba stříkat až za okraj barvené plochy, aby se na povrchu nevytvořily nerovnosti. Mimo to se velké množství barvy rozptýlí do vzduchu.

Nátěr štětcem vyžaduje zkušenosti. Štětec je vhodné použít zejména při vytváření strukturovaných povrchů a natírání špatně přístupných míst. Aby barva dobře kryla i na větších a viditelných plochám, je nutné vést štětec „křížem krážem“, čili diagonálně, vodorovně i svisle. Velmi důležitá je také kvalita štětce, proto raději zapomeňte na sady pěti štětců za „dvacku“, které vám v lepším případě budou pouštět do nátěru štětiny.

Nejlepších výsledků při domácím lakování docílíte s použitím válečku. Důležité je však použít správný váleček na danou barvu. Na barvy na bázi umělé pryskyřice se hodí mohérový váleček, pro akrylové hmoty je vhodný váleček z pěnové hmoty. V případě nouze lze použít pěnový váleček na všechny barvy, ale výsledek nemusí být nejlepší.

Jakou barvou natírat

V obchodě se nejčastěji setkáme s dvěma typy barev – jedny jsou barvy akrylové a ředí se vodou, druhé jsou na bázi umělé pryskyřice a ředí se organickými rozpouštědly.

Akylové barvy mají několik nesporných výhod. Velmi rychle schnou, neuvolňují se z nich žádné zapáchající látky a případné kápnutí na nábytek či podlahu lze před zaschnutím barvy setřít mokrým hadrem. Nevýhodou je potom kvalita nátěru, který nevydrží tolik, jako pryskyřicová barva. Pro překrytí jsou nutné alespoň tři vrstvy a příliš se nehodí pro nátěr namáhaných míst, s vyjímkou dětského pokoje.

Se syntetickými barvami se pracuje lépe v tom ohledu, že pro kvalitní nátěr postačí dvě vrstvy a barva je odolnější. Nátěr může však časem zežloutnout a zdraví škodlivá rozpouštědla se uvolňují po dlouhou dobu. V domácnosti, kde jsou děti, bychom se měli syntetickým barvám vyhnout raději zcela.

Foto: archiv firem OBI a Tebas

Diskuze k článku

Články s podobnou tématikou
Rekonstrukce bytu: opravy prasklin
Zkuste místo malby vytapetovat, nabídka je více než pestrá
Obnova starých dveří
Pár rad a triků do domácnosti
Rafinovaná barevnost
Šikovný pomocník – hřebíkovačka nebo sponkovací pistole
Ubrousková metoda